Nutné k přežití - rady do začátků

Už když je vám zle a šli jste k doktoru nebo k nějakému už chodíte a není úplně jisté, co s vámi je, případně máte pocit, že doktor sám neví co se děje (střevní záněty = ulcerózní kolitida a Crohnova nemoc, jsou zaměnitelné s jinými zdravotními obtížemi), je dobré vědět - provést několik základních věcí:

1. Najdi nejlepšího doktora

Ačkoliv by se to mohlo zdát jako samozřejmá věc (a lidi si to asi pořád ještě myslí), ne všichni doktoři jsou stejně dobří. Důvodů může být víc. Podle mne jde především o absolvovanou praxi a o povahu lékaře jako člověka.

Protože jde přeci jen o vaše zdraví, je dobrý hned na začátku (snažit se) najít toho nejlepšího doktora. Z vlastní zkušenosti bych "nejlepšího doktora" popsal takhle:

• má dostatečnou praxi (tzn. pracuje na specializovaném odd. ve větším městě nebo v IBD centru);
• záleží mu na tom, abyste vás to nebolelo (doktor, kterému je jedno, jestli vás to bolí, případně nenápadně naznačuje, že simulujete, respektive přeháníte s tou bolestí, není ten správný);
• má na vás dostatek času a zodpoví všechny otázky, případně pravidelně se ptá, jestli se nechcete na něco zeptat (bohužel čas je u lékařů nedostatkové zboží, ale nenechte se odbýt);
• nezajímají ho jen výsledky krve, počet stolic, tělesná váha (bohužel západní medicína se soustředí na biochemii a biomechaniku; souvislosti s psychikou řeší nebo má snahu řešit jen málokterý lékař); Dobrý lékař se vás alespoň pokusí uklidnit a povzbudit.
• chová se k vám jako k partnerovi v boji proti nemoci (poslechne si co si myslíte o nemoci, nenutí vás do zbytečných ošetření, vysedávání v nemocnici, komunikuje s vámi); Tohle hodně lékařů nedělá, myslím, že je to z více důvodů: dost často narazí na pacienty, kteří je neposlechnou; a taky je to náročnější vysvětlování než prosté sdělení doporučení. 
• dá vám dostatek informací o chorobě nebo vás alespoň odkáže na spolehlivé informační zdroje - jiné pacienty, další odborníky (nutriční ambulance, psychoterapeut), pacientské sdružení; (nejde jen o to sdělit diagnózu, ale také co bude dál, jak byste se měli chovat, čeho se vyvarovat, co jíst a nejíst, atd.).

Jo, pochopili jste správně: právě jsem popsal "superdoktora", kterých je pravděpodobně jen velmi málo. Takže to berte jako vodítko. 

Dost často do toho musíte zapojít racionální volbu, a to hlavně když jde opravdu do tuhého. To pak berte chirurga se super praxí, i když se chová jako egomaniak a nepamatuje si ani vaše jméno. 

Doktor je jen člověk

Vždycky se snažím připomenout si, že doktor je jen člověk, že toho má nejspíš moc, má vlastní problémy. Je v nezáviděníhodné situaci, protože bojuje s nemocí (někdy i s pacientem), kterou nedokáže zatím nedokáže vyléčit, přesto se musí naplno snažit. 

Musím se přiznat, že jsem v 90% měl štěstí na doktory (i když jim třeba pár bodů chybělo) a chci nejen jim, ale všem, kteří se o mne starali, poděkovat.

2. Najdi oporu

Jakkoliv to bude ze začátku obtížné, protože je člověku zle, vše ho bolí, má strach, snažte se najít někoho, komu se budete moci svěřit. Ať už to bude spolupacient, kamarád, nebo cizí člověk (psychoterapeut, farář, životní vzor - rádce apod.). 

Je strašně obtížné sám sebe vysekat ze začarovaného kruhu: je mi zle fyzicky > mám z toho blbou náladu > je mi ještě hůř. Opora z venčí se 100% hodí. 

Tím nechci říct, že to musí být někdo, kdo do vás pohrne rozumy a bude vás litovat - právě naopak. Měl by to být člověk, který vyslechne, podrží za ruku, řekne něco povzbudivého. 

Doporučuji, aby to byl někdo mimo vaší rodinu. Jednak je budete šetřit, pak taky nemusí úplně chápat vaší situaci a bohužel docela často mají podíl na tom, že máte stres (a jste nemocní). Někdy o tom napíšu víc. 

3. Nevěř všemu a zamysli se sám nad sebou

Stačí se trochu snažit a najdete stovky informací, zaručených rad, návodů, léků atp., které vás z Crohna nebo kolitidy vysekají rychleji, že si stačíte uvědomit, že jste byli nemocní. Ne že bych nevěřil na zázračné uzdravení nebo sílu alternativní medicíny, ale v totální většině jsou to hlouposti. 

Průběh idiopatických střevních zánětů je u každého individuální, každý jinak snáší léčbu (někdo vůbec), může nebo spíš nemůže jíst určité potraviny atd. Z toho plyne, že i léčba musí být individuální. To co platí pro jednoho, nemusí platit pro druhého, takže když chcete něco vyzkoušet, dělejte to s rozumem a s někým poraďte. 

A ano, zkoušet, ochutnávat a testovat budete muset pořád, jinak vám bude víc nebo méně zle.

Nemoc jako varování

Nejen podle mého názoru je nemoc informace o tom, že je něco špatně. Je to způsob, jak tělo dává vědět, že se někde stala nebo děje chyba - nejčastěji: máte hodně a dlouho stres i když si ho třeba neuvědomujete; jíte něco, co byste fakt neměli; atp. Mám o tom vlastní teorii, ale tu až někdy později.

Celou dobu, co jsem byl nemocný jsem se snažil přijít na to, proč jsem marod, proč nemoc neustupuje a co mám dělat. Má to každý pacient. Dokud o tom nepřemýšlí, nedojde mu to, nemůže se snažit o změnu, ta změna nenastane a nemůže se snažit o to, aby byla změna trvalá a on se uzdravil. Ale to už je na další příspěvek... 

Nerad bych, abyste si mysleli, že jsem si přisvojil právo na jedinečnou pravdu. Tak to není a já budu jedině rád, když mi napíšete své názory, zkušenosti a doplníte mne. Přeci jen každý máme jiné zkušenosti a proto jsem to vlastně psal: abych získal zpětnou vazbu, vyprovokoval diskuzi, dozvěděl se něco nového.